Jak dopadlo bruslení a proč jsem byla 4 hodiny v nemocnici

30. ledna 2017 v 13:01 | Marci |  Deníček & Z mého života
Výjimečně jsem začala psát nový článek a ne dopisovat. Chci říct, že článek o kosmetice na hory vyjde, ale později, protože musím sdělit to, co se mi včera přihodilo. No, včera byla neděle a my jeli na oběd k babičce a zároveň oslavit narozeniny strýčka. Dneska jsme měli jít místo tělocviku bruslit, ale já na bruslích nestála nikdy v životě a ani jsem žádné neměla, ani kolečkové ani lední. Strýček se šel podívat na půdu, jestli tam nějaké nejsou a našel je! Byly tam, sice klučičí a o číslo větší než mám já, ale krásné a nabroušené. Šťastná jak blecha jsem je hned chtěla vyzkoušet, ale u babi nikde rybník nebo stadion není, tak jsem musela počkat, až přidedeme domů a asi 1,5 km od nás se nachází rybník, tak abych to tam zkusila. Jela jsem po příjezdu domů převlečená a natěšená, jaké to asi bude, něco jsem si o tom přečetla, že nejlepší je, mít pokrčené nohy a trošku se naklánět dopředu. Jedna holčina, o rok mladší než já umí skvěle bruslit a myslela jsem, že mi s tím trochu pomůže, ale její děda říkal, že jela do kina. Tak jsme s tátou šli zkusit bruslit sami. Zjistila jsem, že musím umět na tom držet rovnováhu. Pořád jsem si je ale utahovala, aby mi nepadaly a ačkoliv jsem v nich měla i tlusté ponožky (teplý by znělo divně ;)), celkem mi to šlo. Od kluků, co tam hráli hokej, jsem odkoukala, jak se zvedá a to bylo první, co jsem se naučila. Pak ti kluci odešli a já tam mohla bez tátovy pomoci zkoušet jezdit. Šlo mi to a uměla jsem úžasně zatáčet, musela jsem ale často zastavovat, protože jsem se nerozjížděla moc, aby se mi nic nestalo. Pak tam přišla jedna paní (přes třicet), se kterou se známe a se svou dcerkou tam bruslila. Její dcerce to nešlo, učila jí to. Když viděla moje brusle, tak mi říkala, abych si to zkusila i na dámských (ve kterých byla). Jenže na nich byly zoubky, upozornila mě na ně a já si dávala pozor. Šlo mi to s těmi bruslemi líp, protože mi byly dobře, má stejné číslo bot. Pak jsem ale zkoušela odrazy (které skončily jak jinak-pádem na zadek) a při jednom jsem dopadla blbě-levou nohu jsem zkroutila pod sebe, ale pak jsem ji dala před sebe a začala mě bolet. Zůstala jsem ležet a táta se mě s ní ptali, co se stalo. Říkala jsem, že mě bolí noha a když za mnou došli, abysme zjistili, jestli není zlomená (kotník) a jestli si na ni můžu stoupnout. Nestoupla. Ten kotník nebyl zlomený, ale vymknutí ani nic takového to nebylo. Zuli mi brusle a táta s tou paní mi pomohli do auta. Jeli jsme (táta vzal i ty moje brusle) domů a mamka mi pomohla do kuchyně na židli, abych se převlíkla a pak jsem jela s tátou do nemocnice. Tam mi táta pomohl z auta a půjčil mi na vrátnici invalidní vozík (krásně se v něm sedělo! ;D). Pak jsme jeli do čekárny, tam vládlo posvátné ticho. Pak tam saniťáci přivedli muže, který měl rozflákaný nos. Pak se událo všechno hodně rychle, uhodil tam paní a pro toho s prominutím hajzla si přijela městská policie. Poté mě poslali na rentgen a zjistili, že je podstatě v pořádku, tak mě poslali, aby mi na to dali škrobák, abych si na tu nohu nestoupala (jako bych na ni stoupala, když mě bolí). Ten pán, co mi dával škrobák, vypadal trochu jako Ivan Trojan (že by se dal na povolání z reklam na T-mobile????) a byl milý, táta si s ním poklábosil o tom, jaký se tam vyskytnou debilové (většina zfetovaných či opilých) a jaký to tam je. Pak mi dali berle a hezky jsem se pak znovu usadila na vozík a táta vzal naše bundy, no a pak jsme už jeli k autu. Pak se ale tátovi chtělo na záchod a já dostala žízeň, tak jsme si ještě v nemocnici koupili vodu k pití a taťka si odskočil. ,,Výlet" jsme zakončili tím, že jsem se s tátovou a berlovou pomocí dopajdala k autu a nasedla. Když jsme jeli domů, táta říkal, abych zavolala té paní, která mi půjčila ty dámské brusle. Pořád, když to zvedla, se omlouvala, ale pak jsem jí to vymuvila, že by se to mohlo stát dneska v tělocviku a učitel by s tím nic neudělal. Tak jsme si ještě povídaly a pak už jsme to položily obě, protože jsem musela zavolat mámě, že jsem živá a v pořádku, jen jsem dostala ,,doplněk". Pak se ale naskytla zábavná scénka, jelikož táta si myslel, že ponožky z těch klučičích bruslí mám s sebou, ale to byly ve skutečnosti rukavice (ponožky jsem měla v druhé bundě, co byla doma). Mamka to celé slyšela a smála se tomu. Když jsme dojeli s tátou domů, mamka mi šla pomoct a společně s ní, tátou a berlemi jsem to zvládla (tedy-dostat se domů). Pak jsme se koukli na hodiny a zjistili, že je půl desáté-tudíž jsme strávili s tátou 3,5-4 hodiny v nemocnici! No, ale nakonec musím říct, že až mi za týden škrobák sundají a budu moct už stát na obou nohách, bruslení určitě zkusím znovu, tentokrát ale výhradně na KLUČIČÍCH nebo nebudu zkoušet SKOKY NA DÁMSKÝCH bruslích (né záchodech :D). To je všecko, snad ti to přišlo alespoň malinko zajímavé a ahoj.
Marci ♥ ♫
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama