Povídka na motivy (volné pokračování-moje!) Percyho Jacksona

22. ledna 2017 v 10:27 |  Povídky+Moje tvorba
Ahoj, mám tu článek. Ehm, s mojí povídkou. Zkopíruju sem jen kousek (do té doby, dokud tam nebude něco zajímavého) a pak uvidím, jaké budou názory. Nejdříve popořádku. PJ (Percyho Jacksona) jsem přečetla a pak mě napadlo, že si napíšu svoje volné pokračování (první díl Bohové Olympu jsem též četla) a tak vznikla tato povídka. Komentář k videu u Svět podle Marillee jsem zkopírovala sem. :) Tady je: Prosííím, napiš knížku! A natoč druhé video! :) Já potom, co jsem přečetla Percyho Jacksona od Ricka Riordana, tak jsem začala psát povídku o dívce, která žije s tetou a dostane se do školy pro celebrity a pak tam s jedním klukem odejde do tábora polokrevných a zjistí, že je dcera Poseidóna a jedné vodní nymfy, pak se ji vydává hledat.xD Pro někoho je to úchylárna, ale mě to baví. :)
Marci.



,,Eleanoro, říkám ti to už posté, nikam, důrazně opakuji nikam nepojedeš!" křičela na mě teta, protože věděla, že se mi na škole pro modelky bude líbit mnohem víc, než na trapné soukromé škole pro budoucí velvyslankyně, právničky, političky a bůhvíco ještě. Tak jsem začala boj, o kterém jsem věděla, že vyhraju. ,,Teto, škola pro budoucí modelky a cebrity je ta nejlepší na celým světě. Budu slavná, krásná, úspěšná a bohatá. Kdo by nechtěl takovou neteř?" tetu to naštvalo ,,Já tedy ne! A tvoje babička bude horší než mentální anorexie, pokud tam pojedeš!" podívala jsem se na ni a podezíravým tónem se zeptala ,,A co myslíš, že ze mě bude, když budu politička? Slavná, nenáviděná (pokud možno-to jsem si řekla v duchu) a ne moc bohatá? Budu jednat s lidmi, kteří na mě spoléhají a co když je zklamu? Ztracená důvěra se nezíská zpět. Buď těžko, nebo vůbec." teta se na mě koukala, jako bych ji naučila během několika sekund naučila čínsky, vietnamsky a francouzsky. Pak nasadila takový pohled, kterým chtěla říct řekni mi něco, co mě přiměje tě podpořit studovat na té škole, kam chceš jít. Tak jsem začala mluvit. ,,Teto, na exkluzivní škole pro budoucí celebrity se naučím to nejlepší. Jako profesoři a profesorky tam budou ti nejlepší z nejlepších. Budou castingy, módní přehlídky, natáčet se bude i film s nejlepším studentem či studentkou v hlavní roli, celá škola bude na filmu pracovat a já...chci se stát tím, kým bych mohla být. To slavné já ve mně je a já ho chci dostat ze sebe. Udělám maximum pro to, aby mě nevykopli. Tak mi to dovol, protože jinak toho budeme obě hrozně litovat a říkat si, jak jsem mohla být skvělá." teta pozorně poslouchala a potom se mě s úžasem zeptala ,,A tebe by, no, nevykopli? Víš to jistě?" najednou se však přeměnila na soptící fúrii ,,A pokud bys udělala maturitu, tak bys měla z toho co? Byla by z tebe jedna z nicek, nul a hlupaček posedlých svým tělem, který by se producírovaly v plavkách na stránkách bulvárních časopisů! A ty bys pak šla komu plakat na rameno, až by na to došlo???!!!!" přimhouřila jsem oči. Otočila jsem se a řekla ,,Teto, jdu tedy pro kufry. Za pět minut tu bude autobus. Díky za podporu. A neboj, tebe v tom bulváru zmíním taky." a s těmi slovy jsem vyletěla do schodů pro svůj sbalený pokoj. Měla jsem tak málo věcí, že se mi vešly do dvou a půl kufrů, takže pokoj měl jenom dřevěný stůl, židli a postel. Oblékla jsem si džínsy s roztrhlými koleny, místo těch špinavých šortek, které jsem si dala do sáčku a ten dala do poloprázdného kufru k peřině s polštářem. Dala jsem si na hlavu klobouk, do rukou zavazadla a vyšla jsem ven z pokoje. Schody jsem sešla rychle, a než se teta nadála, stála jsem venku. Vyběhla ven a když uviděla autobus, který mě měl dopravit do školy, zalapala úžasem po dechu. Byl stříbrný a měl kouřová okna, takže sice nezahlédla nikoho vevnitř, ale oni ji museli zahlédnout. A s ní i mě. Když autobus zastavil, vystoupili muž a žena, oba celkem mladí. Muž mi dal zavazadla do bolu autobusu a žena mluvila s tetou. Jelikož muž dal moje kufry do boku jen metr ode mě, ženu jsem slyšela, co říkala tetě. ,,Dobrý den, paní Plumsteadová. Vaše neteř byla oficiálně přijata do naší státní školy pro celebrity. Dopis s informacemi obdržela, ale vy ne. Proto vám v rychlosti povím pár pravidel pro to, jak bude probíhat výuka a jelikož naše škola je státní internátní, bude celý semestr na internátu." teta se už už chtěla zeptat, jestli bude něco platit, ale žena tuhle otázku zodpověděla hned ,,Vše hradí stát, takže je to pochopitelně víceméně zadarmo. A co se týče oblečení v hodinách modelingu, budou se vybírat příspěvky z časopisů. Takže si radši předplaťte The Stars of State." teta si tenhle časopis kupovala pravidelně, ale myslím, že jí nebude už dělat takovou radost jako dřív. Žena se podívala na mě a pokývla hlavou k autobusu. Já ji pochopila a nastoupila. Na posledním schodu jsem se chytila držadla a vyklonila se ,,Tak ahoj, teti." Teta mi zamávala, přestože za mnou byla žena a pak muž. Když jsem nastoupila, byla jsem tam asi první, bylo tam totiž prázdno. Mrtvo. Jen řidič, žena a muž. A já. Tak jsem se šla sednout dozadu, úplně dozadu. Bylo fajn mít všechny nově příchozí pod kontrolou. Jeli jsme necelých pět minut a nastoupila dívka se zrzavými vlasy po lopatky. Zazubila se a sedla si vedle mě. Hned, jak usedla, spustila. ,,Ahoj, jmenuju se Thea Ciolliová. Jsem Theodora, ale ostatní mi říkají Thea nebo Thia. A kdo jsi ty?" znělo to přátelsky, a tak jsem se s Theou dala do řeči ,,Já jsem Eleanora Robertsová a ostatní mi říkají Eleanor, no. A, no, hm, mám ráda řeckou mytologii." myslela jsem, že to Thiu nebude zajímat, ale ona nadšeně spustila ,,Musíme ti vymyslet nějakou zkratku, jak ti budem říkat. Co třeba Elea? Co ty na to? A řeckou mytologii jsem studovala a naprosto ji miluju! Ale asi proto, že táta je Řek." usmála se a já taky. Elea je krásná přezdívka. ,,Theo, tenhle autobus se naplní lidmi? Všema studentama a studentkama?" Thea se na mě podívala s lišáckým úsměvem a pak se zašklebila. ,,Nóóó, tenhle a dva další. Budeme mít společnost v podobě invaze Kenů a Barbie." To jsem se neudržela a vyprskla jsem smíchy. Thea za vteřinu taky málem plakala smíchy a já si všimla, že autobus zastavil. Nastoupila k nám dívka s dlouhými černými vlasy a čokoládovýma očima. Potom se chladně a stručně představila ,,Jmenuju se Rosa van Gilleová. Ty," ukázala na Theu ,,jsi kdo?" Thea se představila. ,, Jsem Thea Ciolliová, a ahoj." podotkla Thea chladně. Pak se Rosa podívala na mě ,,A ty?" podívala jsem se jí do očí a začala mluvit. ,,Elea Robertsová, ahoj." řekla jsem to klidně a tak chladně, že by mě mohli z feku posadit do filmu jako ledovou královnu. Rosu jakoby to rozhodilo, sice to nedala znát na postoji, ale odráželo se jí to v očích. Pak nám dala pokoj, sedla si doprostřed autobusu, takže hezky daleko. Potom nastoupila dívka s rudým mikádem a sedla si přede mě a Theu. ,,Ahoj, jsem Alinna Doersová," pak namířila prstem na Rosu ,, a lituju vás, že jste potkaly tuhle bárbínu. Snaží se udělat dojem na Collinsovi. Jo a říkejte mi All." usmála se. Ale já jsem se musela zeptat ,,A kdo jsou Collinsovi?" možná to znělo poněkud povrchně, nechat si vysvětlit, kdo to je, ale All to udělalo radost ,,No, jsou to kluci. Dvojčata. Šílí po nich všechny holky ze školy. Ani jeden nemá holku, no, a ostatní kluci si je berou jako vzor." zdálo se, že ona je s nimi jenom kamarádka, ale přemýšlela o tom, že asi už jen kamarádství jim nevydrží. Potom přistoupily další tři holky. Alessie Fiaehorvá, Kamille Voosnumsová a Jenny Whisksová. Alessia byla hnědovlasá, Kamille blondýnka a Jenny měla na hlavě totální duhu. A všechny si sedly k naší trojici dozadu. Byly to sestřenice a mluvily jedna přes druhou. Asi o půl hodiny později jsme zastavili a nastalo totální ticho. Nastoupili dva kluci-jeden blonďák s patkou, druhý černovlasý, taky s patkou. Bratři Collinsovi. Rosa se na ně podívala s těma očima čokolády, a zatímco jeden hledal místo, kam si sednou, druhý ho popoháněl. Pak se rozhodli, že si sednou dozadu. K nám. Nechápala jsem, co je na nich tak skvělého (All se zřejmě zamlouvali oba). Blonďák se na mě kouknul s lišáckým úsměvem a směle vyrazil za mnou a Theou (jak jsem se dozvěděla od They, sedíme na pětce) na pětku. Když se oba usadili, Rosa se ohlédla na mě a byl to vzteklý pohled, jakože Robertsová, jseš mrtvá, ale od ní bych čekala i jed jako dárek k narozkám. Bratři se představili, jakmile usedli, a zavedli konverzaci. Začal blonďák. ,,Takže, asi mě tu nezná pár holek, jmenuju se Lucas, ale říkejte mi Luku, jo?" a pohodil patkou. Jeho bratr se taktéž představil ,,No, a já jsem Nico." no, Nico se mi zamlouval víc než Luk, připadal mi víc normální (aspoň tak normální, jak jen může hvězda a krasavec školy číslo dvě být). Luk se pustil do hovoru se všemi, Nico mlčel. Já taky, o čem bych mluvila? Krom toho-choval se trošku povýšeně. Potom, co se zaplnil celý autobus, jsme jeli do školy. Když jsme vystupovali, kluci nás holky pustili (samozřejmě Nico a Luk, ostatní byli vepředu) a když jsem vystoupila, zalapala jsem úžasem po dechu. Škola byla jako zámek s krásným parkem, schody a cestičky z leštěného mramoru byly jen maličkost, protože dveře byly prý z ryzího zlata. To asi nebyla pravda, ale než jsem se rozkoukala, měla jsem v ruce svoje kufry. Nico se objevil s Lukem vedle mě a hlouček holek pár metrů před námi spustil šuškandu. Přidala bych se, kdyby to nebyly drby o mně a nechy-staly by se je rozšířit všude a nejpozději do večera. Pak jsem uviděla Theu a když jsem viděla, co má s sebou, trochu mě to překvapilo. Měla dva kufry a byla zřejmě nadšená už z toho pobytu tady. Potom nám jakýsi nakřáplý hlas z reproduktoru řekl, že nás naši vedoucí odvedou do internátu na pokoje. Mě, Theu, All, Alessiu, Kamille, Jenny, Rosu a další dívky (ten hlouček dívek, které si o mě šuškaly bůhvíco) odvedla mladá, milá a energická slečna, které jsme měly říkat Jess (Jessicca Plumsteadová), nás odvedla do pěkné budovy. Budova měla dvě patra a byla napojená na školu (jako klučičí ubytovna). Já, Thea, Jenny, Kamille, All a Alessia jsme měly pokoj pro šest (se dvěma koupelnami!), který byl velký jako dům, který jsem sdílela s tetou. Od holek jsem se dozvěděla, že tam funguje wi-fi a internet. Nejdřív jsme si rozdělily postele, pak jsme vybalovaly a nakonec zhédly pár filmů. Když k nám přišla Jess, tak nás odvedla do společenské místnosti ve škole. Usedly jsme do první řady a pak poslouchaly ředitelku, jak nám přeje pěkný školní rok, představuje učitele a učitelky, potom byl na řadě závěrečný proslov a pak jsme mohly odejít na večeři do jídelny, kde byly dlouhatánské stoly, spousta jídla a obrovská francouzská okna, která ukazovala stmívající se nebe a kouzelnou zahradu. Thea, Jenny, Kamille, All, Alessia a já jsme si sedly jako skupinka strategicky naproti sobě na lavice, které se táhly po celé délce stolů. Pak tam zavítal druhý ročník a v čele byli-jak se dalo předpokládat, bratři Collinsovi-Luk a Nico. Kluci si sedli s hloučkem dívek ke stolu před náš ,,první" stůl-byly jsme u zdi a tak jsme měly rozhled na celou jídelnu. Když bylo po večeři, odvedli nás vychovatelé a vychovatelky do našich pokojů. My holky jsme si napsaly pořadí, v jakém se budeme chodit umývat (já byla poslední, protože jsem chtěla, jen kdyby to někoho zajímalo), pak jsme se šly umýt a pak, všechny v pyžamu, jsme začaly mluvit o tom, odkud jsme, představily jsme si nazvzájem rodiny, jako kdo má sestru, bratra a tak, jak se nám tu zatím líbí, kdo byl od pohledu inteligentní (jeden kluk v brýlích s tričkem, na kterým měl nápis I love my mozek (obrázek mozku)), pak kdo byl nejblbější podle vzhledu (jeden kluk, kterej dělal svalovce-ne parazita, ale se svalama a Rosa, samozřejmě) a pak jsme jen drbaly. O všem. Pak k nám přišla Jess a prohlásila, že je deset a máme jít spát. Tak jsme šly spát. Ráno nás ovšem čekalo nevšední probuzení a to tak, že k nám šla Jess pěkně potichu a do ticha zařvala z plných plic ,,Vstáááááváááát!!!!". My se tak lekly, že jsme k ní skočily a začaly ji mlátit polštáři, v rozespalých mozcích naprogramovaných na režim Zloděj-zlikvidovat-Rušitel-zlikvidovat-a-jít-zase-spát. Jess měla ale vodu a polila nás všechny. Pak jsme se šly naštvaně obléct a sešly na snídani do jídelny. Potom nás Jess odvedla všechny prvačky a prváky na hodinu do třídy s dveřmi ve tvaru koule. Tam nám pokynula, abychom se posadili a spustila ,,Takže, třído, dnes a tento rok vás budu učit modeling a vše o něm. Za váš každý úspěch vám dám jednu iniciálu. Za váš každý neúspěch vám dám jeden malý křížek. Tři křížky za sebou znamenají jednu pětku a tři iniciály za sebou jedničku. Je vám to jasný?" Všichni zamumlali souhlasně a pak jsme se pustili do práce. Spíš do převlíkání. Já si vybrala nebesky modré džínsy, červený top bez rukávů a bílé balerínky na nizoučkém podpatku. Rozpustila jsem si vlasy a zhédla se v zrcadle. Nádhera. Thea ovšem vypadala líp. Měla minisukni ve zlaté barvě, triko s rukávy po lokty v černé barvě a červené balerínky na vyšším podpatku, než byly ty moje. Vlasy měla vzadu stažené a vepředu prameny rozpuštěné a když uviděla mě, hned se ze srandy šla porovnávat. Když k nám ale přišla Jess, řekla jen ,,Pěkný začátek, ale budeme se učit i malovat a malovat někoho jinýho.". To Theu vyděsilo a hned se šla Jess zeptat, kdy se to budeme učit. Jess zřejmě jen odpověděla stručně, protože Thea se šla natruc znovu převléknout. Já se na sebe v zrcadle ovšem nemohla vynadívat. Pak mi někdo za uchem zašeptal: ,,Vypadáš skvěle, ale potřebuješ se namalovat a budeš jako princezna." lekla jsem se a otočila se. Stál tam Nico a napůl uličnicky a napůl rozpačitě se usmíval. Za ním se vynořil Luke a usmál se. Všimla jsem si, že Rosa se na mě dívala, jako by mě nejradši zabila na místě, ale to mi bylo jedno. Jess na všechny houkla ,,Budou vám pomáhat druháci, pomůžou vám s tím, zapomněla jsem vám říct, že hodiny budete mít takto spojené. Do dokončení školy studenti z druhéhé ročníku budou pomáhat prvákům, pak už budete mít spojené hodiny pořád. Každému byl někdo přidělen, takže se nedivte, na někoho vyšli dva." Jess se otočila na podpatku a odešla. Luke zatím ukázal na zřejmě maskérnu, Nico kývnul a oba mě tam odvedli. Byl tam houf dívek a kluků, asi se učili "na maskařinu" a když na mě ukázali, Luke zakroutil hlavou. Přesto však řekl jedné dívce, aby ,,nám s tím šla poradit, že on není holka". Nebyla to urážka, bylo to spíš s usměvem, že si neví rady. Dívka se v rychlosti představila jako Selena a odvedla mě do křesla. Bylo to skoro jako v kadeřnictví, akorát tam místo nůžek byly řasenky, pudry, rtěnky, růž na tvář, tvářenky a spousta dalších věcí. Nico odněkud vytáhnul kadeřnické nůžky a než jsem stihla protestovat, vlasy mi stupňovitě sestříhal. Selena mi nařídila, ať zavřu oči a namaluje mě, že to chce jako překvapení pro mě. Tak jsem je zavřela. Ucítila jsem vodu, spíš jsem ji slyšela a ucítila na čele, pak byl cítit šampon, potom asi kondicionér a maska, nakonec fén. Něco mě pak párkrát zašimralo na oku, něco na tváři a po delší době Selena řekla s hlasem plným napětí, spokojenosti a únavy ,,Můžeš otevřít oči." Pomalu jsem otevřela oči, a když jsem se uviděla v zrcadle, užasle jsem zalapala po dechu. Myslela jsem si, že se na mě kouká dívka z titulní stránky časopisu. Ale byla jsem to já, Nico na pravé straně, Luke na levé a Selena za mnou. Vstala jsem a zkusila se projít, přitom jsem se sledovala v zrcadle. Byla jsem to já, ale v té nejkrásnější podobě. Nico se na mě díval a přitom mi zvedl všechny vlasy, abych viděla jeho práci. Zkusmo jsem se jich dotkla a byly úžasně hebké, Nicův střih jim prospěl. Vypadaly hustší a objemnější. Luke se ozval. ,,Já ti ty vlasy s pomocí Seleny umyl a vysušil, potom jsem ale vybíral i, jak vy holky tomu říkáte? Jo, kosmetiku. No, a Selena vždycky na moje zakroutila hlavou, zatímco Nicovi prošlo všechno." na konci se zašklebil a já se podívala na něj a pak na Nica. Ten zrovna něco hrabal v šuplíku o dva stoly dál (nebo spíš místa) a přitom křikl ,,Seleno, řekni jí, ať zavře ještě oči." Já je tedy zavřela a pak mi zase šli umýt vlasy. Tentokrát mi ale umyli jen některé úseky vlasů. Najednou mi to došlo. Melíry. Byla jsem trochu nervózní, trochu natěšená a něco mezi tím. Jakou budou mít barvu? Nezničí mi vlasy? Za jak dlouho je vymyju? Budu je muset pravidelně znovu dobarvovat? Tyhle otázky mi létaly hlavou a když pak Nico, Selena a Luke zvolali jednohlasně ,,Můžeš se na sebe podívat!" jsem oční víčka otevřela hrozně prudce. V zrcadle jsem melíry měla červené, rudé. Podívala jsem se na ně a vzala je do ruky. Byly krásné. Selena se zeptala ,,Líbí se ti to?" já se zmohla jen na kývnutí. Byla jsem tak krásná, hezčí než ty největší parádnice na mojí škole, kam jsem chodila před rokem. Rudá rtěnka, rudé melíry v blond vlasech, tmavohnědé obočí a krásné zlaté oční stíny s černou řasenkou a černou oční linkou vytvářely dokonalost. Nico mi řekl, ať vstanu a že se musím připravit na druhou hodinu, modelkovskou a modelovskou část, kde se budeme učit, jak se krásně vyfotit, jak chodit rovně, pracovat se světlem i jak se namalovat. Selena bude prý moje pomocná maskérka a pomůže mi i vybírat oblečení. Oni dva mi budou pomáhat jako Selena, ale víc a v hodinách. Luke se zazubil a prohlásil ,,Ale tak malá, abysme tě museli ještě ke všemu oblíkat, už určitě nejsi, že jo?" my čtyři jsme se zasmáli a já, Nico a Luke jsme šli zase na hodinu. Seleně jsem poděkovala a slíbila jí, že si make-up nezničím.Ona se zasmála a mávla rukou, že se nerozmaže. Když jsem se s Lukem a Nicem dostala na hodinu, Jess čekala s ostatními na nás. Všichni se na mě koukali (až na moje spolubydlící) jako vrazi (zvlášť Rosa). Luke se zasmál a řekl ,,No co, Selena měla práci a my skoro nesměli pomáhat." ukázal na mě. Nico rychle dodal ,,Ale už jsme tady, ne?". Jess tedy ukázala na sedačku a tak si skupinka mě, Luka a Nica sedla. Jess začala vykládat o šatech na večer, flitrech a dalších věcech a Nico mi do ucha zašeptal ,,Co kdyby jsme byli, no, kámoši?" Podívala jsem se mu do očí, jestli si nedělá srandu, ale tvářil se smrtelně vážně. Odpověděla jsem ,,Jo, klidně, ale.." usmála jsem se ,,vždyť mi nemusíš říkat, abych byla tvoje kamarádka. Můžeme se normálně bavit a budeme kámoši, ne?" Nico se usmál a řekl ,,Jo, takhle. Jedinej kámoš byl a je totiž můj brácha." to mi nešlo do hlavy. On, úspěšný a celkem pohledný kluk, který se neumí bavit s holkama (aspoň podle toho, jak se chová) a měl jedinýho kamaráda svýho bráchu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mor Mor | 6. března 2017 v 23:10 | Reagovat

Ach jo, tady bude potřeba ještě dost práce, moje malá nákazo. Tady bych nedokázala vypsat všechno, co mám na srdci, velice bych tedy ocenila, kdybys mi dala jakýkoliv kontakt - nejlépe e-mail.
Máš talent a jsi ohromně statečná, že jsi dala svoji povídku na internet, ale vždycky je možnost se zlepšovat. Jakožto zkušená, antická můra, nabízím ti svoje vedení v kultu Nemoci. (wtf, mě zase chytlo středověký střevo) Tím myslím, že bych ti ráda, spolu s ostatními Jezdci z našeho blogu, pomohla v psaní povídek. Napiš mi, prosím, buď odpověď na tento komentář, nebo náš blog... Ráda bych s tebou spolupracovala ^^

2 Myfair favourite Myfair favourite | E-mail | Web | 7. března 2017 v 13:04 | Reagovat

[1]: Děkuji za názor, e-mail je myfairfavouriteblog@seznam.cz, pomoct bych potřebovala, jelikož mám v počítači spoustu podobných povídek a vím, že jsou takový, jaký jsou. :-D Ale já vždycky chtěla psát blog nebo tak něco a spolupracovat budu ráda. :-) ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama