Nemocná

17. září 2017 v 15:49
Jo, jsem nemocná. Ale to asi málokoho zajímá. Ale i tak vám to sem hodím. Proč? Ani nevím...

No a co, že jo? Jsme lidi, každej už byl někdy nemocnej nebo nemocnej je, zvlášť v tomhle počasí, který já mimochodem naprosto miluju. Celý léto jsem se fakt strašně těšila na podzim, až se zahrabu do mikin a svetrů, a ono co? Buď není čas, kvůli škole, nebo je už večer a tma. Takže když k nám minulej týden přijel brácha se svou přítelkyní, která byla trochu nemocná (rýma), chytila to od ní celá famílie, jen já jsem se hezky držela a říkala si, jak je fajn, že já určitě budu zdravá....ale on se prostě prokázal typický zákon schválnosti a já se stala nemocnou osobou jako celá domácnost. A to měl děda v týdnu narozky a dneska-v něděli-měla být oslava. No, aspoň že jsou zdraví (babička, děda a strejda, kterej s nima bydlí) a ne nemocný jako já, rodiče a moji tři bráchové.
Lidi, určitě víte moc dobře, že spát s ucpaným nosem a horečkou, o které ani nevíte, že ji máte, ale i tak dostanete prášek, kterej ji srazí, není nic hezkýho a příjemnýho. No a já měla takhle chuť vstávat, když jsem se mamky zeptala, kolik je hodin. Když vyřkla: Půlnoc, zarazila jsem se s myšlenkou "Asi by mi neprošlo, kdybych už vstávala" a šla tedy poslušně spát. Během brzkých ranních hodin jsem se tak probudila asi třikrát nebo čtyřikrát a pak zase hned usnula, to jen abych se vysmrkala a pak mě můj mozek nechal spát do čtvrt na sedm. To už bylo vcelku světlo a tak jsem sešla do kuchyně, mrkla se na hodiny (zmiňovaný čas) a rozstvítila si větší světlo. Následně jsem vylila odstátou vodu v konvici, napustila novou a dala ji vařit-pak nastalo přemýšlení o tom, co si dám k snídani. Nakonec to vyhrála oříšková granola, na kterou jsem si dala lžíci medu a dala to na minutu do mikrovlnky. Musím uznat, že i když to bylo horký, chutnalo mi to.
Pak jsme dole rozdělali v obýváku gauč, páč mamka prohlásila, že jsem to teda hezky schytala, jak jsem se nakazila pozdějc, a tak jsem si dolů přitáhla věškerej bordel (penály s pastelkama, skicáky, knížky, peřinu, polštáře a polštářky, mobil, dvě USB a několik balíčků papírových kapesníků) a rozmístila ho po obýváku. (Kapesníky zaujaly čestné místo s kapkami do nosu na gauči vedle mě a všechny čtyři balíčky jsem vypotřebovala do půl třetí odpoledne. Plus další tři.)
Následně jsem se usadila k počítači a začala psát novou kapitolu na Wattu (jednu jsem vydala a zjistila, že mezi mými čtenáři je i jeden čtenář mužského pohlaví), následně obdržela dva komentáře "Kdy bude další kapitola?" a tak šla vyřešit tu další.
Když se ozvala prokastinace, šla jsem si shánět podměty pro referát do angličtiny-art, music and literature (to jsem si zvolila sama...a byla jsem svině, jelikož jsem to vyfoukla spolužačce...ale není nad ten škodolibý pocit, že? ;) ) a pak, když mě to přestalo bavit a začala jsem být líná, jsem si jednoduše otevřela Facebook a projížděla si upozornění, dále jsem to samé dělala současně na druhém blogu, Pinterestu, Wattpadu a YouTube.
Ok, pak jsem dostala nápad na tenhle článek a...mám tu upoutávku! (aplaus) Tadááá! No, včera jsem si hrála v Movie Makeru, ale ten se mi třikrát až čtyřikrát sekl, takže se mi text samovolně posouval, obrázky měly kratší dobu trvání...no prostě mi to zabralo celý odpoledne sestříhat a ještě skoro celej večer, pak se to nechtělo nahrát na YouTube (ale podruhé se to povedlo!) no a nakonec jsem vyrobila nový cover na ten příběh...trailer je ZDE, článek na druhém blogu ZDE a můj Wattpad ZDE.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 17. září 2017 v 15:53 | Reagovat

Ja jsem nemocna porad dej si teply cas teple se oblec a vyspi se

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama